Zákon o umělém přerušení těhotenství

Takzvaný potratový zákon, který je nám několika kolegy předložen ke schválení, budí již řadu měsíců u naší veřejnosti oprávněné emoce. I já jsem zřejmě jako většina z vás vystavena intenzivnímu nátlaku, a dokonce výhrůžkám ze strany občanů, jejichž dopisy a maily jsou si až nápadně podobné.


Musím se přiznat, že je čtu čím dále s tím větší nechutí. Vyjadřují sice jistě chvályhodné postoje lidí, kteří touží po dětech a dokáží je vychovávat s láskou a sebeobětováním, ale současně jsou vyjádřením naprosté netolerance a přesvědčení, že jen jejich pohled na svět je ten správný a jejich pravda absolutní. Pokud tedy nebudu souhlasit se zněním předloženého zákona, stanu se podle nich spoluzodpovědnou za masové vraždy nenarozených dětí.

Takže - budu hlasovat proti přijetí tohoto zákona a vyzývám všechny své soudné kolegy a kolegyně, aby učinili totéž. Jistě, umělé přerušení těhotenství se nesmí stát metodou antikoncepce a ve vyspělé společnosti jí ani není a nebude. Musí ale zůstat řešením v krajní nouzi, a žena má právo se pro ně rozhodnout sama a vzít na sebe všechna rizika, která by jí z něj mohla případně hrozit. Nikdo jiný nemůže rozhodnout za ni, nikdo jiný nemůže posoudit, jestli jsou její důvody dostatečné, nebo ne.

Jsem z generace žen, která zažila obojí - zákaz umělého přerušení těhotenství i jeho legalizaci. Prožívala jsem se svými vrstevníky všechna ta ponížení, kdy se žena musela svěřovat nějaké soudružské komisi se svým intimním životem a trpně čekat, jak o ní rozhodne. Ve svém nejbližším okolí jsem zažila i úmrtí podomácku provedeném potratu. Ve druhé polovině sedmdesátých let jsem ale zažila i baby boom, a to navzdory již liberálnějšímu postoji k umělému přerušení těhotenství.

Předkladatelé tohoto zákona se ohánějí právem nenarozených na život. Mohli bychom se tady pustit do disputace, kdy vlastně lidský život vzniká, jaké antikoncepční metody jsou tedy ještě přípustné a jestli jsou přípustné vůbec. Mohli bychom tu dokazovat přesnými statistikami, jak i přes liberální zákon o umělém přerušení těhotenství počet potratů neustále klesá. Jsou to ale čísla a fakta, která v tomto sporu oběma stranám říkají něco jiného, a navzájem se přesvědčit asi nelze. Přesto bych chtěla na závěr upozornit ještě na jednu poněkud skrytou stránku naší rozpravy.

Jsem totiž přesvědčená o tom, že se v předloze zákona skrývá ještě něco mnohem závažnějšího. Je to snaha ultrakonzervativních věčných zachránců světa a jeho morálky zbavit svobodného občana práva rozhodovat o sobě, o svém těle, o tom, kdy a jestli vůbec chce na svět přivést dítě. Je to snaha učinit z ženy méněcennější bytost, plně závislou na muži ploditeli, který si ji může kdykoliv, a to i sexuálním násilím, podřídit. Je to cesta z civilizovaného světa rovnoprávných partnerů, o nějž ženy staletá bojovaly, k náboženskému fundamentalismu, který snad v našich zeměpisných šířkách nemá místo. Proto bychom neměli dopustit, aby tento zákon naší sněmovnou prošel neberme ženám právo, aby pokud se k přerušení nechtěného těhotenství rozhodnou, to mohly učinit legálně, bezpečně a pro ně dostupně.