Kůrovcová kalamita

Velmi vážný problém, kůrovcová kalamita

V těchto dnech se v médiích znovu objevil problém, na který občané i zodpovědní politici upozorňují s čím dál většími obavami už řadu let. Šumavské lesy jsou napadené kůrovcem v takovém rozsahu, že jsou nevratně zničeny stovky hektarů smrkového lesa.


Strávila jsem jako každý rok dovolenou na Šumavě a jsem postupující devastací šumavské přírody zděšena. Proto jsem doufala, že se na tiskové konferenci Ministerstva životního prostředí a vedení Národního parku Šumava 25. srpna ozve alespoň nějaká úvaha o tom, jak dalšímu ničení alespoň trochu bránit. Opak byl ale pravdou. Dozvěděla jsem se, že nejlepším receptem na tuto kalamitu je nedělat vůbec nic.

Ekologičtí fundamentalisté jsou tedy rozhodnuti nechat padnout i zbytky nejcennějšího staletého pralesního trojmezenského a černohorského porostu, s klidem sledují neodvratný zánik více než 400 let starých stromů u pramenů Vltavy. Již před rokem se na naše ministerstvo životního prostředí obrátili ministři obdobných ministerstev Bavorska a Rakouska Miller a Pröll, kteří byli znepokojeni nezvládnutelným šířením lýkožrouta i do jejich lesů, a to především v důsledku neodstranění polomů po přechodu orkánu Kyrill v roce 2007. V těchto dnech se do zničené Šumavy i do dalších sousedících oblastí chystá další nevídaně silná generace kůrovce. Národní park Šumava zůstává klidný.

Jsem přesvědčená, že je třeba co nejrychleji jednat.  ,,Vypěstovat“ uměle divokou přírodu v srdci Evropy je prostě nezodpovědný nesmysl. Nebo snad necháme příštím rozvodněným potokům a řekám najít si třeba nové koryto bez ohledu na člověkem spoluvytvořenou krajinu?

Mgr. Helena Mallotová poslanec PS PČR