Proč jsem se rozhodla znovu kandidovat

Otázku, proč jsem se rozhodla znovu kandidovat do Poslanecké sněmovny, pochopitelně dostávám dost často jak od voličů, tak i od svých přátel a rodiny. Těžko lze odpovědět jinak, než že chci osobně přispět k tomu, aby ČR byla prosperujícím demokratickým státem, který bude požívat autoritu v Evropě a ve světě. 


Ale tak by asi odpověděli nejen všichni kandidáti ODS, ale zřejmě i kandidáti jiných politických stran. Proto se chci vrátit o řadu let zpátky a svoji motivaci vysvětlit trochu jinak.

Jsem konzervativně a liberálně smýšlející člověk a to od prvních demokratických voleb určovalo mé politické priority. Nechtěla jsem ale zůstat pouze přesvědčeným voličem ODS, v roce 1996 jsem se rozhodla do ODS vstoupit, protože se začalo ukazovat, že se strana pro prosazení svého politického programu potřebuje opírat o širší členskou základnu.

V roce 2002 mne moje oblastní organizace Praha 12 kandidovala na funkci poslankyně PSP a v následujících červnových parlamentních volbách jsem byla zvolena do Sněmovny. Svoji pozici jsem obhájila i v následujících parlamentních volbách v roce 2006 a ve své práci bych chtěla pokračovat.

Zaměřit bych se chtěla, stejně jako doposud, především na problematiku česko-německých a česko-rakouských vztahů. Přitom bych i nadále chtěla uplatňovat nejen své vzdělání – vystudovala jsem germanistiku na Filosofické fakultě UK - ale i své zkušenosti ze své dosavadní práce v zahraničním výboru PSP. Jsem přesvědčena, že vztahy s německy mluvícími sousedy měly, mají a i v budoucnosti budou mít mimořádný význam. Je jistě pozitivní, že s těmito státy udržujeme velmi dobré hospodářské vztahy, ale zároveň musíme být schopni hájit naše zájmy i v oblasti politických kontaktů, ať už se jedná o dvoustranné vztahy, anebo o formování společné evropské politiky. Jinými slovy – chtěla bych se podílet na prosazování sebevědomé české politiky na mezinárodní úrovni, a to nejen v rámci Evropské unie.

V sociální oblasti vyznávám princip sociální solidarity, nikoli však to, čemu se říká sociální spravedlnost, protože tento pojem vytváří atmosféru nárokovosti a nevyhnutelně vede na jedné straně ke zneužívání a na druhé straně k neomluvitelnému zadlužování země. Naopak solidární systém pomáhá cíleně a velmi účinně těm občanům v nouzi, kteří nejsou schopni svou situaci vyřešit vlastními silami. V tomto smyslu považuji za prioritu podporu především dvou skupin občanů: rodin s dětmi a seniorů.

Co se problematiky zdravotnictví týče, není pochyb o tom, že to je jedna z nejcitlivějších oblastí politiky každého státu. Je tomu tak proto, že zde dochází k trvalé konfrontaci existenciálních a etických hodnot s ekonomickými možnostmi. Všichni víme, že i když se naše zdravotnictví v uplynulých létech ve většině oblastí (nové léky, lékařské přístroje) výrazně zlepšilo, faktem zůstává, že k nevyhnutelné reformě v tomto volebním období bohužel nedošlo. Levicové opozici se používáním systematické demagogie podařilo zabránit prosazení nutných změn. O to obtížnější bude v příštím období hledání potřebné politické podpory pro tyto reformy. Proto je musíme být schopni našim občanům trpělivě a srozumitelně vysvětlovat.

Životní prostředí má pro kvalitu našeho života zásadní význam. Jsem zásadně proti všem aktivitám, které vedou k devastaci přírody. Podporuji samozřejmě uplatňování moderních technologií v průmyslu i v zemědělství, které jsou šetrné k přírodě. Stejně tak jsem přesvědčena o tom, že by mělo být jakousi občanskou povinností chovat se tak, abychom naši zemi předali budoucím generacím v co nejlepším stavu. Odmítám ale módní levicovou ideologii, které se občas říká ekoterorismus. Člověk je součástí přírody, nikoli jejím úhlavním nepřítelem a návrat do doby, kdy se svítilo loučemi a lidé trpěli hladem, zimou a nemocemi, by si asi přál málokdo.

V oblasti zahraniční politiky vidím tři zásadní priority: Zaprvé prosazování a podporu takových politik Evropské unie, které budou pro naši zemi a její občany co nejprospěšnější. Zadruhé trvalé posilování toho, čemu se říká transatlantická dimenze bezpečnostní politiky. Nevěřím v užitečnost obranné politiky založené jen na spolupráci evropských států, a to tím spíš, že se čím dál tím víc ukazuje, že dosažení skutečně efektivní a navíc pro všechny členské státy akceptovatelné společné zahraniční politiky EU je zatím v nedohlednu pro zásadně rozdílné politické a ekonomické zájmy jednotlivých zemí, o rozdílných historických zkušenostech nemluvě. Právě historie nám ukázala, že bez úzkých vztahů a spolupráce s USA bezpečnost Evropy zajistit. Zatřetí mimořádně důležité bude také rozvíjení vzájemných vztahů se sousedními zeměmi.

 V ekonomii zastávám tradiční liberální principy, které jsou podle mého názoru jediným garantem dlouhodobé a zdravé prosperity každého státu. Jsou to: nízké a jednoduché daně, vyrovnané veřejné rozpočty s rozumným podílem mandatorních výdajů a podnikání, které není přidušeno zbytečnými byrokratickými překážkami a omezeními. Současná světová hospodářská krize podle mého přesvědčení stvrzuje platnost těchto receptů, ať se nám již levice snaží namluvit co chce.         

K mé osobě:

Mgr. Helena Mallotová
Narodila jsem se a celý život žiji v Praze, kde jsem vystudovala dvě střední školy, SVVŠ a dvouletou nástavbu Střední knihovnické školy. Po ukončení studia na Filosofické fakultě UK obor němčina – finština jsem využívala svých znalostí německého jazyka a literatury, ať už jako   středoškolská profesorka, cizojazyčná redaktorka či překladatelka.

K mým největším zájmům patří literatura, v poslední době především politologická a historická literatura, historie, umění, turistika. Jako většina našich občanů chalupařím, jezdíme s rodinou na Šumavu, která je mým druhým domovem. Přiznávám, že se sportu aktivně nevěnuji, sleduji z povzdálí v televizi důležité hokejové a fotbalové zápasy a lhostejnou mne nenechává ani lehká atletika.

Jsem vdaná 36 let, mám dvě dospělé děti. Dcera je klinická psycholožka a má dvě děti, šestiletou holčičku Haničku a dvouletého chlapečka Adámka. Syn je historik a začátkem prázdnin se oženil. A pokud do rodiny můžu započítat i našeho psa, máme čtrnáctiletého bílého westhighlandského teriéra Terryho.