Nenechme se otrávit

Je velmi těžké od neprávníka chtít hodnotit současnou politickou situaci po prohlášení Ústavního soudu. Nicméně existuje i politická rovina problému, kterou se pokusím glosovat.


Trocha faktů:

1.     V roce 1997 poprvé Sněmovna Parlamentu ČR schválila jednorázovou změnu ústavního zákona, která umožnila rozpuštění sněmovny.

2.     Již během projednávání zákona ze ozvaly kritické hlasy, které nepovažovaly jednorázovou změnu ústavního zákona za právně čistou. Nic méně stalo se.

3.     Na vzniklou situaci reagoval Senát Parlamentu ČR a zpracoval návrh na změny ústavního zákona, který umožňuje standardní samorozpuštění sněmovny.

4.     Senát návrh zákona schválil ústavní většinou a postoupil je do sněmovny. Zde zákon prošel až do druhého čtení a definitivní rozhodnutí o jeho schválení sněmovna již dva a půl roku odkládá.

5.     V roce 2009 vznikla po vyhlášení nedůvěry vládě Mirka Topolánka stejná situace jako v roce 1997. Poslanci sociální demokracie odmítli jednat o senátním návrhu změny ústavního zákona. Zbyla tedy jen jedna cesta, které bylo použito v roce 1997 - odsouhlasení jednorázové změny ústavného zákona. Nebylo to šťastné řešení prosté legislativních kliček, avšak v dané situaci možné.

Jak se z toho ven, je spíše v rukou právních specialistů. Politici by však měli mít na zřeteli potřeby státu a nikoliv stran. Považuji se za zodpovědného politika a pro svou práci využívám, při použití sportovní terminologie, tři dresy. Jeden státní se lvíčkem, druhý senátní a třetí stranický s modrým ptákem. Dnešní situace vyžaduje od všech aktérů dres se lvíčkem. Doufejme, že se tak stane.

Je třeba přistoupit k řešení bez emocí. Rozebrat vzniklý problém na neměnné konstanty (rozhodnutí ústavního soudu) a na proměnné. Ty jediné je možné řešit v rámci obou komor Parlamentu ČR.

Tomáš Grulich, senátor