Česká republika bez radaru

Ve středu minulého týdne americký prezident Obama odložil výstavbu protiraketové obrany v České republice a Polsku na neurčito. Stalo se tak pouhý den po té, co Jiří Paroubek „zrušil“ předčasné volby, které sám před tím inicioval bezprecedentním vyjádřením nedůvěry koaliční vládě. Mají tyto dva kroky, které se odehrály tisíce kilometrů od sebe, nějakou souvislost? Jen zdánlivě nikoliv.


Ohlédneme-li se do historie vztahů USA a České republiky potažmo Československa po II. světové válce, může se nám jevit jasněji vazba obou zdánlivě nesourodých rozhodnutí. Existuje mýtus v naší společnosti, že nás USA prodaly při Jaltské konferenci a přiřkly Československo do geopolitické oblasti SSSR.

Bezprostředně po válce nepatřilo Československo do sféry vlivu SSSR. Administrativa USA přisoudila poněkud naivně Československu roli jakéhosi mostu mezi východem a západem. Měli jsme se stát vzorem, pro další země střední a východní Evropy, které zůstanou demokratické, ale budou ve smluvním přátelství s SSSR. Byli jsme jedinou zemí v této oblasti, kde proběhly, sice okleštěné, nicméně svobodnější volby. USA se obávaly nástupu komunistů v celé Evropě, nejen v jejím středu a východě, ale i na západě. Francie, Itálie zaznamenaly ve volbách velký nástup komunistů. Proto Amerika přistoupila ve dvou fázích k hospodářské pomoci Evropě s vědomím, že ekonomické potíže evropských zemí by mohly otevřít cestu ke komunizaci Evropy. Diplomatem Georgem Kennanem, otcem Trumanovy doktríny, byl zpracován plán, který vstoupil do dějin pod názvem zadržování (containment), který měl za úkol vytvořit v Evropě hráz demokratických zemí zadržující komunismus.

Pro Československo se vedle půjček pro obnovení dopravní infrastruktury stala známou akce UNRRA sestávající se z dodávek válečných přebytků. Československo se nezachovalo k tomuto plánu vstřícně a polovinu americké pomoci předalo bez dohody s USA již komunistickému Rumunsku, ale po dohodě se SSSR. To byl impuls k přehodnocení vztahu USA k ČSR. Státní tajemník James Byrnes 13. září 1946 nařídil zastavit finanční pomoc Československu mimo jiné s odůvodněním, že se naše tehdejší republika na mezinárodním poli zapojuje mezi země, které veřejně očerňují USA.

Americká administrativa přestala považovat Československo za svého bezvýhradného spojence. V rámci zájmové geopolitické sféry USA se naše země ocitla v jakési pozici politické periferie. Američané nás nechtěli ztratit, ale jeho iniciativa v záchraně demokracie v ČSR již byla omezena.

Poslední zkouškou, zda zůstaneme ve středu Evropy nebo definitivně zmizíme na Východě, byl Marshalův plán. Všichni víme, jako to dopadlo. Vláda nejdříve program přijala a pak na nátlak SSSR revokovala své rozhodnutí a Marshalův plán odmítla. Sami jsme se tedy oddělili od západní Evropy. Dělo se tak ještě za spoluvlády demokratických stran. Únor 1948 již bylo jen vyvrcholením naší cesty na Východ.


Pod dojmem názoru současného ministra obrany USA Roberta M. Gatese publikovaného v sobotním (19. 9. 09) vydání deníku The New York Times se nám jasněji jeví nejen paralela historická, ale i současné jednání Jiřího Paroubka. Robert M. Gates v článku „Lepší protiraketová obrana pro bezpečnější Evropu“ poukazuje na vinu ČR a Polska. „[odklad o další dva roky] realizovat ve střední Evropě radar a obranné střely nejdříve v roce 2015 má svůj důvod ve zpoždění v polském a českém ratifikačním procesu.“

O motivaci prezidenta USA v odložení nebo dokonce zrušení radarového štítu v Brdech si můžeme myslet ledasco. Negativní postoj české veřejnosti ponoukané proti umístění radaru Jiřím Paroubkem však musíme považovat za nebetyčnou chybu v zahraniční politice. Netrpím stihomamem ani spikleneckými teoriemi. Ale položíme-li si otázku, komu prospívá vnitropolitický i zahraničněpolitický zmatek v České republice, musíme pod dojem napsaného, odpovědět, že Rusku. A následují další otázky, kdože k tomu na vnitřní politické scéně pomáhá, kdože jezdí do Ruska a bez konzultace s Ministerstvem zahraničí jedná s jejími představiteli? Kteráže strana si pozvala při procesu ratifikace smlouvy o radaru do Lidového domu vysokého vojenského činitele Ruska? V kladení otázek bych mohl pokračovat ještě dlouho, ale ať si je položí čtenář sám a sám si na ně také odpoví. Jen jeden příběh na konec. Vykládal mně kolega senátor Štětina, jak se účastnil v Moskvě nějaké oslavy za přítomnosti ruských generálů. Po několika vodkách chlácholil Štětinu jeden z generálů: „Nebojte se v Čechách. My vás před Němci opět ochráníme“. Děkuji pěkně!!! Naše obrana a rozvoj demokracie je možná jen v euroatlantických strukturách. Nezničme si to zase sami.


Tomáš Grulich, senátor